Tik tak umírám

Umírám, smiřte se s tím. Umíráte i vy. Já jsem se s tím smířil. Každou vteřinou jsem více mrtvý. Je tomu vážně tak, nakonec ze mě nezbude nic. Tik tak.

Ztrácím všech 5 smyslů a hlavně postrádám ten šestý. Ten životní. Smysl života si utváříš tím, co denně děláš. Opravdu a jenom tím, čemu věnuješ svůj životní čas. Protože čas je to, co všechny lidi na celém světě spojuje dohromady, to v čem jsme všichni stejní. Všichni máme 86 400 sekund denně. To jest podium pro utváření smyslu života. Čím tento čas vyplníme, tím se stáváme, tím utváříme smysl tohohle všeho kolem nás. To čemu zasvětíš čas ve svém životě, utvoří jeho smysl,  hlavní představení na tvém pódiu – času který Ti zbývá.

Umírám a postrádám smysl. Opět. Opět postrádám smysl svého života a snažím se ho naleznout prací a psaním. Miluji psaní. Miluji, když stiskávám jednotlivá písmena na svém laptopu, anebo když držím zpocené pero a šmelím na kus papíru. Miluji, tím jsem si jist. Miluji a přijímám sám sebe, tím pádem miluji a přijímám i své okolí. Rozumím tomu, že musím vytvářet hodnoty, budovat úspěch a svůj životní odkaz, ale k čemu to? Stejně po čase zemřu. Tik tak.

Za tu veškerou snahu, za všechny ty vytvořené materiální statky, za každou odvedenou daň, za každé zplozené a vychované dítě, za každého spolupracovníka a zaměstnance. Za to všechno si zasloužím fyzickou nesmrtelnost! Já vím že v duších vás všech budu přežívat navždy, ale co z toho? K čemu je utvářet smysl života? Zanechat po sobě něco. K čemu ale? Budeš v žebříčku nejbohatších ve Forbes magazínu, budeš na pultech v knihkupectví, budeš na stránkách knih dějepisu, ale k čemu je to Tobě? Zemřeš.  Víš o tom, že už teď jsi o něco mrtvější, než když jsi začal číst tento článek? Je tomu tak. Každá vteřina se počítá drahoušku. Tik tak.

Odmítám přijetí časového označení – rok 2014. Vím, že Ježíš Kristus žil a že položil svůj život za lidské hříchy. Chci však tímto ukázat nesmyslnost jeho odkazu a jednoduše odmítám jeho pojetí „našeho letopočtu“. Já mám 86 400 sekund každého ze 365 dnů v roce. Nic víc, nic míň. Vnímání času je totiž relativní. Uběhlo přibližně 25 000 dní od konce druhé světové války a 146 000 dní od upálení Mistra Jana Husa. Nepopírám historii, jen ve jménu Ježíše Krista odmítám počátek našeho letopočtu a tím i jeho odkaz.

Vidíš? A žiju. A co z toho ten Ježíš má, hm? Visí téměř v každém kostele a jeho slova jsou dodnes hlásána. Je to důležitá duchovní hodnota, která je neméně tak důležitá jako materiální statek, ale co z toho ten Ježíš má? Nic. A pro úplnost, po Ježíšovi přišli lidé (církve), kteří pod hlavičkou jeho slov začali ovlivňovat lidi, nabírat jejich majetku a byli jedni z prvních, kteří kvůli kategorizaci lidí vyvolali několik válek. Takže super Ježíši. Buď rád, že jsi mrtvý.

Ve své podstatě tedy život smysl nemá. Utváříš si ho sice výplní svého času, ale i ten Tvůj čas jednou skončí a Tobě nezbude nic. Ani ten čas, to jediné co ještě máš. Tik tak.