Sám

Nedokážu psát jak by si čtenář přál.
abych s jeho myšlenkami šachy hrál,
na obecný rozum dal,
pak následků se obával.
Já jdu mnohem dál,
Na života velký bál.

Mému srdci sen se zdál,
že tančí jako bodrý král,
vlastní celý světa sál,
a na parketu svatý grál,
s emocemi jako val,
které rozum nepřekonal,

Sám. Šťastným jsem se stal.

Jsem sám. Samota je děsná. Neustále slyším, že mi někdo přešlapuje za dveřmi, ovšem když se podívám, nikdo tam nestojí. Tak se ptám jak to? Proč jsem tak sám?! Mám přátele, spolužáky, kolegy. Přesto jsem sám. Mám rodinu. Stále jsem sám. Říká se, že člověk má dělat to, z čeho má strach. Mám strach ze samoty. Jak se ukrýt před samotou? Kamkoliv se schovám, tak tam budu zase sám.

Pan doktor psycholog mi říká, že člověk je vždycky sám. Vždy a za každé situace jsi sám, protože jsi tu jen Ty a tvoje vědomí, tvůj mozek, tvůj život.

Pak přijde bůh a řekne mi, že vše je v pořádku a vše se děje přesně tak, jak se to má dít. Takže mám být sám? Mám mít strach? Je to všechno opravdu jenom zkouška? Nesnáším samotu! Miluji střed pozornosti, miluji, když mi lidé naslouchají, když se mnou nadšeně vedou dialogy. Miluji být v centru dění. Můj strach je trochu jako Sokrates, ač nikdy nenapsal ani čárku, jeho dialogy jsou známé dodnes. Nedává vám to smysl? Nemusí, já to vím. Já sám! Zase ta samota. Maminka mi umřela, víte o tom? Určitě ne a určitě vás to moc zajímá.

Nemůžu přímo říct, že bych to nikomu přál. Ale to nejlepší, co pro vás můžou rodiče v životě udělat je, vysrat se na vás! Nechat vás na holičkách! Opravdu?! Opravdu máš tak silné sebevědomí a měl bys ho i bez výchovy rodičů? Opravdu je to v tobě, nebo je to dáno výchovou? Opravdu bys byl tak silný a úspěšný i bez výchovy, které se Ti dostalo? Podle mě je prostě nejlepší to, když se na vás rodiče ne doslova vyserou, ale nedají vám všechno, nejlépe aby vám nedali téměř nic. Jenom to absolutní minimum co je potřeba – a to je střecha nad hlavou, něco do huby a něco na sebe. To je vše! Víc by vám rodiče dát neměli. Nejenom, že budete rozmazlení a budete chtít víc, ale nenaučíte se stát na vlastních nohou, nenaučíte se, že v opravdovém samostatném životě jde o vás a o to co vy si zasloužíte, ne o to, co pro vás udělají ostatní! Jste sami! V životě jste sami a jde pouze jenom o vás samotné!

Ač máte partnera, kterého jediného v srdci nosíte a děláte mu radost. Opravdu děláte tu radost jemu? Není náhodou vaším záměrem získat si jeho pozornost pro vás SAMOTNÉHO? Aha! Vám nejde o něj, jemu nejde o vás! Vám jde o to, mít jeho pozornost pro sebe. Je to sobecké a smutné ve své osamělosti. I ve vztahu jste každý sám.

Samota mě děsí, vyhledávám ji a proto jsem tak oblíbený ve společnosti! Že vám to nedává smysl?! Zamyslete se. Já nepotřebuji společnost, společnost potřebuje mě! Chápete, já hledám samotu, protože jsem neustále v nějaké společnosti. I když jsem tisíce kilometrů od domova, neustále jsou kolem mě lidé, kteří mi píší, volají, mluví na mě. Nejsem a nikdy nebudu sám, a právě proto tu samotu vyhledávám a právě proto se jí tolik děsím! Děsím se jí proto, že jsem ve společnosti. Děsím se a zároveň ji vyhledávám? Cože? Are you sure? Ty vyhledáváš to, co Tě děsí?

Jednou jsem řekl, že člověk potřebuje veliké sebevědomí k tomu, aby o sobě mohl pronést, že nemá žádné sebevědomí. Rozumíte tomu? Věříš si v tom, že si nevěříš. Protože je nesmysl absolutně si nevěřit. To nejde. Jinak vy nejste vy. Každý věří sám sobě, už když jako malý se učíte udržet stolici a nekadit do plíny, už tehdy si začínáte věřit! Proto vyhledávám to, co mě děsí! Překonávám sám sebe, pracuji na sobě! Úspěch, odkaz, láska, peníze… to všechno nebudete doopravdy prožívat, dokud tomu sami něco nedáte! Pozitivní myšlení je super a určitě je základem všeho. Ale není to všechno! Bez těch samotných skutků je to akorát prd.

Lidé se Ti v životě obměňují – rodí se a umírají. Jen Ty sám budeš se sebou až do posledního oka mrknutí.

Všichni jsme spolu sami.